Barbora Večeřová
Menu
Barbora Večeřová
Děje se mi to znova a znova…
Nedokážu se rozhodovat.
V naší rodině to tak bylo vždycky, i moje babička/matka/otec to tak měli…
Večer prostě musím vypít dvě až tři skleničky, jinak neusnu.
Ani toho tolik nesním, ale pořád tloustnu…
Vím, že se mám mít ráda, ale lezu si na nervy. Prostě se nemůžu vystát.
Bolí mě to a lékaři mi řekli, že k tomu vlastně není žádný důvod.
Mám alergie.
I když jím, mám pořád hlad. Jako bych nikdy nebyl sytý…
Jakobych teď opravdu stál/a) nohama na zemi. Ano, teď cítím, že tu opravdu fyzicky jsem.
Cítila jsem se velmi příjemně a bylo o mě postaráno. Dobila jsem si baterky čerstvou svěží energií.
Vlastně jsem to tak nějak podvědomě tušil, ale nikdy bych si to sám nedal do souvislosti zrovna s tímhle problémem.
Opravdu? Kvůli takové maličkosti jsem měla léta takové komplikace?
Poprvé v životě mám dojem, že je to v pořádku, že já jsem v pořádku.
Mám pocit, jako by mě někdo vyndal z uravřené krabičky a zvedl mne nad celou tu situaci.
Vždycky mě všechno tak sebralo. Jakobych nachytala emoce všech lidí okolo. Starosti celého světa jsem si brala na sebe. Každý mi je odevzdal. A teď? Ze mě se snad stal flegmatik. Nemůžu tomu uvěřit! Můžu s těmi lidmi mluvit, můžu je vyschlenout, ale zůstanu čistá. To je neuvěřitelné. Děkuji.
– Pavla
Manželka říkala, že jsem prý příjemnější. Nevím. Nedokážu to přesně popsat. Ale jsem prostě tak nějak v pohodě.
– Petr
Viděla jsem ho a přestavte si to, mně to bylo úplně jedno. Bylo mi to úplně jedno, co to vykládá. Jasně jsem viděla, že to jsou všechno jeho problémy a já s tím vším nemám nic společného. To byla taková úleva! Cítím se svobodná.
– Iveta